I hate you because I love you - 9. kapitola 2/2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Uprostřed svatby se spolu s Lily a Siriusem podíváme ke sv. Mungovi za Siriusovou novou přítelkyní. Užijte si kapitolu a opět budu ráda za komentáře. KacenQa

15.08.2012 (19:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1461×

„Můžeme?“ zeptal se mdle strejda Ron, když jsme vyšli ze dveří. Rose nebyla schopna promluvit, tak jen přikývla a zavěsila se do Ronovy ruky. Spolu se Sophií a Veronicou jsme vyrazily za nimi, slyšela jsem, jak se hudba rozezněla a očekávání hostů bylo cítit, až sem. Opatrně, abych někde nezakopla a nezkazila obřad, jsem se dívala po nohy a opatrně našlapovala. Podpatky nebyly něco, na co bych byla zvyklá, ale zároveň se nezdálo nijak těžké přejít ten stan a sednout si na své místo dopředu, tedy nebylo by to těžké, kdyby všichni, tak nezírali. Především jsem cítila JEHO pohled a bála se vzhlédnout. Nakonec jsem to nevydržela a rozhlédla se po stanu, všichni na naši skupinu okouzleně zírali, pohled mi padl na Lukea v přední řadě, když se naši pohledy na okamžik setkali, bylo v jeho očích něco víc než jindy. Mimovolně jsem se usmála a nevědomky trochu změnila směr.

„Co blbneš?“ sykla mi do ucha Veronica, která šla po mé levé straně a stiskla mi loket, aby mě nasměrovala rovně. Upřímně jsem doufala, že to nikdo neviděl, hlavně Luke, ne.

Když jsme došli, až k oltáři, šly jsme si my tři sednout, vedle tety Hermiony a právě přicházejícího Rona, který předal svou jedinou dceru Severusi Snapeovi. Rose měla jako svědkyni svou nejlepší kamarádku Aomildu a Snape měl za svědka nějakého malého muže s knírkem, mohlo mu být tak šedesát, což by přesně odpovídalo Snapeovu věku, kdyby neprošel obloukem. Občas jsem si to vyčítala, ale nelitovala jsem toho, vždyť jsem díky tomu zachránila Siriuse a navíc pochybuju, že by se dneska nějaká svatba konala, kdyby bylo Snapeovi šedesát. To už by Hugo ani Ron nerozdýchali.

„Severusi Tobiasi Snape bereš si Rosalie Molly Weasleyovou…“ Dál jsem muže nevnímala a nedokázala se ubránit špatným myšlenkám na budoucnost. Justin nesmrtelnost odmítl, nebo jakže to řekl: „prozatím bych radši zůstal člověkem“. Nenaštvalo mě to a ani nepřekvapilo, přesto zklamalo, měla jsem ho opravdu ráda, ale asi to tak bylo lepší. Opravdu jsem si nedokázala představit, že bychom vůbec mohli být přátelé, potom, co bychom se rozešli.

„Tímto vás po zbytek života prohlašuji mužem a ženou,“ řekl. Zvedl hůlku a udělal s ní nějaký složitý pohyb, spojené ruce na chvíli ovázal stříbrný pramen a stejně rychle jako se objevil i zmizel.

„Dámy a pánové, prosím povstaňte!“ zvolal kouzelník. Všichni jsme se postavili, kouzelník mávl hůlkou a všechny židle zmizely a místo nich se po stanu objevily malé stolky. Bílý stan zmizel a nad námi zůstal jen vyzdobený dřevěný přístřešek. Uprostřed byl velký kulatý taneční parket.

„Jdeme jim poblahopřát?“ zeptala se Sophie a my přikývly. Okolo novomanželů byl utvořen kruh gratulantů tak, že usmívající Rose se Snapem nebylo skoro ani vidět.

„Rose, moc gratuluju,“ usmála jsem se na ni, když jsme se konečně dostaly až k nim a objala jsem ji.

„Díky, Lil,“ usmála se. Otočila jsem se na Snapea, který byl zřejmě rád, že většina z přítomných chodí gratulovat Rose a jeho si nevšímají.

„I vám gratuluji, profesore,“ usmála jsem se na něj. Jen kývl hlavou a já od nich odstoupila, abych dala možnost ostatním gratulantům.

„Myslel jsem, že už tě dneska ani neuvidím,“ zasmál se vedle mě Justin a podával mi sklenici máslového ležáku.

„Mají to krásný, co?“ otočila jsem se k němu.

„Hm,“ zabručel, protože si právě loknul máslového ležáku ze sklenice. Na malé podium postavené na druhém konci stanu přišla momentálně snad nejoblíbenější kapele celého kouzelnického světa, The Neon People. Pětice mladých a krásných kluků, kteří umí zpívat a jsou nechutně bohatí, takže se následující reakce dala očekávat. Dopředu se nahrnuly fanynky, kterým zřejmě vypadl z hlavy fakt, že jsou na svatbě a pokusily se o davové ušlapání.

„Dámy, no tak, Dámy!“ křičel oddávající a snažil se je trochu usměrnit. Zvědavě jsem se otočila na Rose a nadzvedla obočí. Justin zase někam zmizel, tak jsem se přesunula blíž k ní.

„To byl Severusův nápad, takhle si nás bude všímat míň lidí,“ usmála se a musela křičet, aby přehlušila rozjařený dav u pódia.

„Ale jak jste je sem dostali? Myslela jsem, že nedávají soukromé koncerty,“ namítla jsem.

„Ano, ale zapomínáš, kdo jsme, že? Ale udělali to hlavně kvůli Lukeovi, kamarádí se s nimi a požádal je o malou laskavost,“ usmála se. Snape vedle ní se tvářil spokojeně, konečně i ti nejvytrvalejší gratulanti odešli, buď za The Neon People nebo od nich odtrhnout své ženy a dcery.

„Zkazí vám to svatbu,“ podotkla jsem, když jsem si uvědomila, že tam stojíme jen my tři a okolo nás jen pár pochechtávajících se starších kouzelníků.

„Zkazil by nám ji ještě jeden člověk toužící nám pogratulovat,“ odsekl Snape. V tu chvíli do stanu vešel Sirius a s úsměvem od ucha k uchu se vydal k nám. Snape viditelně ztuhl.

„Omlouvám se, že jdu pozdě, ale dřív jsem nemohl. Byli jsme v Norsku a vrátili jsme se před deseti minutami. Stihl jsem se už jen oblíct a přijít,“ zazubil se a objal Rose.

„Nemusel ses obtěžovat,“ zasyčel jedovatě Snape.

„Ale no tak, Severusi, odhoďme staré spory, vždyť jsme všichni jedna velká šťastná rodina,“ prohlásil Sirius a odnikud vytáhl dvě sklenky ohnivé whisky. Jednu podal Snapeovi a ten ji s povytaženým obočím přijal.

„Na tebe a na Rose,“ napil se Sirius a s očekáváním sledoval Snapea, který k whisky ostražitě přičichl. Začal se mračit a pořádně si čichl znovu.

„Ty hajzle!“ zařval, čehož si naštěstí nikdo moc nevšímal.

„Jenom jsem chtěl, aby sis to tady dneska užil,“ zazubil se na něj Sirius a uhnul před letící sklenkou.

„Tak si říkám, že se radši půjdu podívat, co se to tam děje,“ pokrčil Sirius rameny a zmizel v davu.

„Musela si zvát i jeho?“ zeptal se nepříjemně Snape.

„Ano, to tedy musela. Budete se muset naučit spolu vycházet, protože jiné východisko prostě neexistuje,“ odsekla Rose.

„Neměli bychom radši udělat něco s tamtím?“ snažila jsem se zabránit hádce.

„Jo, to tedy měli,“ povzdechla si Rose a za ruku odtáhla Snapea k tomu davu.

„Jestli všichni neodejdete do dvou vteřin alespoň o dva metry od naší kapely, všechny vás prokleju,“ zasyčel Snape. Nemusel křičet, dokázal je přimět k pohybu pouhým pohledem a svou přítomností. Děsivé… a zajisté i působivé.

„Výborně, teď budeme pokračovat. Naši skupinu už jste přivítali,“ ušklíbl se Snape, „takže je taky necháme dělat svou práci.“

„A první píseň je speciálně pro ženicha a nevěstu!“ křikl do mikrofonu Jack, zpěvák a kytarista kapely. Parket se vyprázdnil a zbyl tam jen tančící Snape s Rose, byli krásní.

Na další píseň se parket naplnil a já šla tancovat s Justinem. Jelikož The Neon People hráli spíš moderní a rychlejší hudbu, měli pár písniček vypůjčených, abychom si užili dostatek sladkých ploužáků. Luke tancoval snad s každou holkou, která měla pod dvacet a byla krásná, což mě neskutečně vytáčelo.

„Lily, pojď tancovat,“ objevil se přede mnou s úsměvem Sirius při páté písničce.

„Hm, jasně,“ zazubila jsem se na něj a vstala.

Parket byl téměř prázdný, až na čtyři tančící páry. Po nás přišel na parket ještě Luke s tou dívkou, která nás uváděla do zahrady a tvářila se, jako by právě vyhrála milion galeonů. Naštvaně jsem se na ni mračila a snažila se nemyslet na to, jestli s ní Luke něco má.

„Lily, vnímáš?“ zeptal se Sirius.

„Jasně,“ odpověděla jsem nepřítomně.

„Takže půjdeš?“ zeptal se nervózně. Rychle jsem přešla pohledem z Lukeových rukou objímajících tu nánu do Siriusových očí.

„Co?“ vypadlo ze mě.

„Chci ti někoho představit, půjdeš?“ zeptal se znovu netrpělivě.

„Jo, jasně, kam?“ zeptala jsem se.

„Uvidíš,“ zazubil se a za ruku mě odváděl z parketu. Naprosto zmatená jsem ho následovala. Justin se zvedal ze své židle, ale jen jsem rázně zavrtěla hlavou, takže si zase sedl.

„Musíme se přemístit ke Svatému Mungovi,“ řekl, když jsme vyšli před stan na zahradu, bylo tady snad třicet stupňů a mně došlo, že na přístřešek museli požít nějaké chladící kouzlo.

„Ke Svatému Mungovi?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Uvidíš,“ zašeptal a pevněji mě chytil za ruku a přitáhl k sobě. Přemístil nás před nemocnici Svatého Munga a nedočkavě mě táhl za ruku dovnitř.

„Dobrý den, jdu na pokoj čtyřicet jedna,“ kývl na ženu a natlačil nás spolu s nějakou starou dámou do výtahu.

„Jsme tady, snaž se být milá,“ řekl mi Sirius před dveřmi pokoje čtyřicet jedna.

„Ty mi nic neřekneš a…“ začala jsem protestovat, ale Sirius už otvíral dveře. Na pokoji byla jen jedna postel a na ní ležela hnědovlasá dívka s modrozelenýma očima a milým úsměvem, jakmile spatřila Siriuse její oči se rozzářily a úsměv rozšířil. Sirius se rozeběhl k její posteli a přisunul si židli.

„Kate,“ šeptl a chytl jí za ruku.

„Siriusi,“ usmála se na něj. Potom se její pohled přesunul na mě.

„Ehm, Lily tohle je Kate, Kate tohle je moje nejlepší kamarádka a zachránkyně v jednom,“ představil nás. Usmála jsem se na Kate a přešla blíž k její posteli.

„Ahoj,“ pozdravila jsem a natáhla k ní ruku.

„Ahoj,“ odpověděla a přijala nabízenou ruku.

„Lily, Kate je moje přítelkyně,“ vysvětlil Sirius a já se usmála ještě víc.

„No konečně, jak jste se potkali?“ zeptala jsem se, taktně přehlížejíc fakt, že Kate je teď u Svatého Munga.

„Vlastně je to dneska osm dní, Kate je nejlepší čarodějka a bystrozorka z České republiky, vedla tu výpravu do Norska a já byl v její skupině,“ odpověděl Sirius.

„Takže ty jsi z České republiky? Slyšela jsem, že je tam kouzelnictví na tak mizerné úrovni, že by se dalo srovnávat s Vatikánem,“ řekla jsem zaujatě.

„To máš absolutní pravdu, do svých patnácti jsem o kouzelnickém světě ani nevěděla, takže jsem se věnovala především mudlovskému studiu a je to i dobře, jinak bych teď anglicky neuměla ani slovo,“ zazubila se.

„Takže ses o kouzlech dozvěděla, až v patnácti? A přesto jsi vedla skupinu, ve které byl i Sirius tvůj podřízený?“ zeptala jsem se překvapeně.

„To, že jsem začala v patnácti, mě spíš jen nadchlo a navíc jsem, podle ostatních, byla opravdu nadaná. Jakmile jsem se dostala do Anglie a dodělala si školy, šla jsem rovnou k bystrozorům,“ vysvětlila.

„Takže kde jsi začala studovat?“ zeptala jsem se zájmem.

„V Regensburgu, tam jsem byla od patnácti do sedmnácti, udělala jsem si tam NKÚ a OVCE. Jako plnoletá jsem se přestěhovala do Anglie a dodělala si STKÚ a NMKV z obrany a formulí,“ odpověděla.

„Obdivuhodné,“ poznamenala jsem. Podívala jsem se na Siriuse, který byl očividně šťastný.

„Kate, budeme se muset vrátit na svatbu. Přijdu co nejdřív,“ řekl Sirius.

„Ráda jsem tě poznala, půjdu napřed,“ usmála jsem se a mrkla na Siriuse.

„Já tebe taky,“ křikla za mnou ještě Kate. Stoupla jsem si do chodby a koukla na hodiny, jedna. Myslím, že nikomu nebude divný, že jsme se na půl hodiny ztratili. Co by mi ale nevadilo, by bylo, kdyby si toho všiml Luke, jenže za prvý nevím, proč bych něco takovýho měla chtít a za druhý ten to rozhodně nepostřehne, má na svatbě spoustu hezkých holek, které ho ještě neznají a které může oblbovat, takže bych si podobné myšlenky mohla odpustit. Ostatně bych teď měla přemýšlet nad Siriusem, protože jeho chování není tak docela normální, holky ho milují a on miluje je, jenže tohle je něco úplně jiného. Koukali se po sobě, jako by jeden pro druhého byl tím nejdůležitějším na světě a to mě děsilo. Kate mohla být jakkoli skvělá, ale Sirius? Neumím si představit, že zůstane s jednou ženou a bude šťastný, v tomhle je tak trochu stejný jako Snape.

„Můžeme?“ ozval se za mnou, až jsem sebou trhla.

„Měli bychom,“ přikývla jsem a společně jsme zamířili k výtahu.

„Tak co?“ zeptal se Sirius.

„Je skvělá to určitě, ale něco mi řekni, nemyslíš si, že tě, stejně jako ostatní, brzy omrzí? A myslím, že to jak na tebe kouká, to prostě není normální. Přijde mi, že když ji opustíš, tak jí to opravu hodně sebere.“

„Já ji ale nebudu opouštět,“ namítl Sirius ostře, když jsme vycházeli z budovy.

„No dobře, uvidíme,“ zazubila jsem se na něj a přemístila se zpět na svatbu.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction