OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hunger games - Poslední hry 3. kapitola

10.01.2013 (08:00) • LotosovaKami • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1470×

Rozhlížím se kolem. Čtyřiadvacet splátců stojí kolem Rohu hojnosti, který se leskne pod sluncem. Otáčím hlavu na druhou stranu a zijšťuji, že Roh hojnosti je v údolí. Kolem se tyčí zalesněné kopce se zasněženými vrcholy. Z druhé strany Rohu je vysoká skála, tak prudká  a plná ostrých výběžků, že by se na ni nedalo vylézt. Musím se rozmyslet, co udělám. Zbývá mi třicet vteřin a Lisa mi neřekla, co mám dělat. Na některých splátcích je jasně vidět, že jsou připraveni utéct. Jiní mají nerozluštitelný obličej a další jsou připraveni vyrazit k Rohu hojnosti, ale je jich málo. Pohled na věci u Rohu hojnosti je lákavý. Zkusím to. Stejně bude lepší, když padnu teď, než později nějakou ohavnou smrtí. Bum. Gong se rozeznívá a já vyrážím. Někteří opravdu mizí do hor, ale není jich tolik, kolik jsem čekala. Běžím a beru první, co mi jde pod ruku. Modrý batoh. Házím ho přes rameno a běžím dál. Docházím k Rohu a beru si velkou kudlu. Slyším dusot nohou a vím, že ostatní už dorazili. Otáčím se a hledím přímo do očí tomu ohavnému dobrovolníkovi Averymu. Někde sebral oštěp a já jsem jeho první cíl. Zvedá ruku, aby ho hodil, ale zničehonic se otáčí, a já vidím novou naději. Mark s kuší.

„Marku!" volám a opět mě zalevá pocit klidu. Ochrání mě. Avery se na něj ale jenom zle zašklebí a otáčí se zpět na mě.

„Jsi hloupá, holčičko!" směje se a míří mi kuší přímo na srdce. Dochází mi, že včera jen utěšoval holku, jejíž řev mu bránil ve spánku. Najednou jsem si jistá, že mě nezabije Averyho oštěp. Padnu s šípem v hrudi z Markovy kuše. Když napíná spoušť, instinktivně si chráním obličej, ale nebude mi to na nic. Jedna malá sekyrka v jeho hlavě mu ale zabraňuje zabít mě. Padá k zemi stejně jako jeho společník Avery. Sekyrka se zbavila dvou much jednou ranou. Otáčím se, abych spatřila původce hodu. Abby má proti sobě ta dvojčata, Nica a Grace, ale končí s nimi pár ranami sekyry. Zazubí se na mě, ale než stihnu cokoliv říct, otáčí se a seká hlavu nějakému chlapci, na nějž nemám odvahu se podívat. Splátci bojují a já vím, že je vhodná chvíle uprchnout. Běžím mezi nimi směrem k zalesněným kopcům. Nějaký chlapec po mně vrhá kopí, ale já bleskurychle uhýbám a utíkám pryč do úkrytu lesa.

Les mě chrání před očima ostatních a já zpomaluji. Neumím běhat. Po pár set metrech to vzdávám a hledám si místo k ukrytí. Nacházím jednu z mnoha krápníkových jeskyní a než se stačím porozhlédnout v novém domově, začíná se vystřelovat z děla. Počítám. Raz, dva, tři . . . čtrnáct. Čtrnáct mrtvých. Vím, že po smrti je Mark s Averym a dvojčata Grace a Nico. Zemřel nepochybně i chlapec, který na Abby zaútočil zezadu. Přemýšlím, jestli ji nakonec někdo zabil. Přistihuji se, jak doufám, že ne. Mělo by mi to být fuk.

Jeskyni vystýlám jehličím a zijšťuji, co obsahuje můj batoh. Malou lékárničku, sušené hovězí a věřte nebo ne, lahvičku oleje na smažení. Netuším, k čemu by mi mohla být. Leštím si nůž a kopí, které jsem sebralal potom, co ho na mě ten kluk vhrnul. Jakmile se začíná stmívat, vylézám a čekám, až se na obloze objeví mrtví. Chlapec z reklam na tyčinky je po smrti, ale Snowova vnučka žije. Holka z trojky a Avery. Mark. Tlustý Lucas a brýlatá Emma z páté části. Z šestky Felix. Odhaduji, že právě ten se vrhnul po Abby. Malá Penelopa a dvojčatat Grace a Nico. Benjamin z části od Abby, ale Abby je v pořádku. Raduji se, ale vzápětí si to zakazuji. Ještě maličká Zoe a Andy. Z dvanáctky poslední mrtvý, Jack. To je všechno. Nemůžu se ale zbavit špatného pocitu, že rodiny těch mrtvým pro ně teď truchlí. A vím, že má rodina na mou rakev bude také jednou čekat. Přeju si, abych mohla být, tak dobrá jako Abby. Abych mohla mít šanci vrátit se domů. Mít šanci, že zase jednou obejmu svou rodinu.

Vracím se do jeskyně a ulehám na vlhké jehličí. Nesnáším vlhko a tady ze všech stěn kape voda. Do rána budu promočená na kost. To by se nemělo stát, protože se chci ráno vydat výš do hor a tam bude zima. Přináším si zvenku veliké lopuchy a rozprostírám je pod sebou a nad sebou. Potom usínám docela snadno.

Otvírám oči a děsím se.

„Jsi mrtvola!" Lil z šestky nade mnou stojí nahrbená se srpem. Úšklebek v její tváři dává jasně najevo, že jsem neozbrojená a ona ukončí můj život. Pravou rukou chytám srp za ostří a cítím, jak mi roztíná kůži, ale účel to splnilo. Srp se první musí vypořádat s mojí rukou, než se zabodne do srdce. Nepouštím ho. Levou rukou sahám po noži vedle sebe. Lil se mi snaží vytrhnout srp z dlaně, ale já se jenom pokouším stisknout ho usilovněji. Pokouším se ji setřást, ale je moc těžká. Má ruka konečně nahmatává rukojeť nože. A já jí dávám ruku s nožem přes bok.

„Takhle mě ze sebe neshodíš!" Stačí se ještě usmát, než pochopí, že mám v ruce nůž. Bledne, jenže to už ji můj nůž bodá do srdce. Svaluji ji ze sebe a beru jí srp a veverku, kterou má připevněnou k pasu. Bum. Zazní výstřel z děla a já vím, že musím zmizet. Beru svoje věci, ale u vchodu do jeskyně mi to nedá a otáčím se.

„Kdo je teď mrtvola?" ptám se a vybíhám ven. Stoupám vzhůru po jednom z mnoha kopců a cítím, že se ochlazuje, a občas vidím kopečky sněhu. Výš nemůžu - zmrzla bych. Vybírám si jedno houští, ve kterém hodlám spát, a pokouším se ignorovat zimu. Jakmile se setmí, zírám na oblohu, kdo dnes umřel. Na obloze vidím Theodora z dvojky a uvažuji, jestli byl něčí obětí nebo jenom umřel hlady nebo žízní. To mně nehrozilo. Vody tu bylo všude dost a jídlo jsem zatím měla. Potom Lil, kterou jsem zabila já. To je všechno. Nikdo další. To znamená, že zbývá šest splátců. A to je na druhý den hodně málo. A nyní usínám.

Budí mě burácivé zvuky. Vstávám a rozhlížím se. Země se mi pod nohama podezřele třese. Třese se čím dál víc a já sjíždím dolů z kopce.

Autor: LotosovaKami (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hunger games - Poslední hry 3. kapitola: