Hluboko v duši - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Eleně je 25 let a žije skromný život v rušném centru Seattlu. Do její vysněné pohádky to má daleko, ale ona si nestěžuje. Je tichá a uzavřená a ani hrstka lidí, kteří se zdržují v její přítomnosti, jí nedokáže úplně porozumět. Jen si o ní tiše šeptají, že v jejích očích se zrcadlí zvláštní prázdnota. Prázdnota člověka, který ví příliš mnoho…

Chce to plán…

24.01.2012 (12:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1534×

„Byl jsem zvědavý, jak vypadá ta skupinka Frankensteinů, jak je Jesse nazval, ale čekal jsem, že mi dá víc práce to zjistit, ne, že mi je přivedeš rovnou před nos. A zvlášť toho černovlasýho Casanovu s podivnýma očima,“ prskal nedůvěřivě a přitom si pohledem měřil stůl, u kterého se Caroline evidentně starala o zábavu. Co ji však překvapilo, bylo, že mezi nimi sedě i Rick a především, Katherine. Pokusila se rychle skrýt šok a otočila se zpět k Lucasovi.

„Musíme se na něčem domluvit a lepší místo neznám,“ obhajovala se Elena, ale nepomáhalo to.

„Jop, slyšel jsem o trablích vašeho bývalého kamaráda. Ale myslím, že to by zvládli oni sami vyřešit i bez tebe. Snad vás nemusí být padesát na jednoho duševně chorého člověka,“ syčel uraženě. Fakt, že Jesse žárlí i na něj samotného ho v tuhle chvíli vůbec netrápil.

„Nic o tom nevíš, tak se do toho nepleť,“ odsekla mu Elena a chystala se k odchodu.

„Já jen říkám, že na to, jak důkladně ses minulosti štítila a zbavovala se jí, sis ji teď pustila celkem snadno zpět k sobě a to jmenovitě v jednom případě až příliš. Navíc ta holka, co jsem si ji s tebou spletl, ti je fakt nepřirozeně podobná,“ zarazil ji ještě svou poznámkou mezi řádky.

„Bylo to nedorozumění, nevíš všechno, tak mě nesuď!“ vytrhla mu svou ruku a namířila si to ke stolu. Poznámku o své dvojnici raději ignorovala. Nevěděla, jak vysvětlit identickou podobu. A odpustila si i sarkastickou narážku na to, že nepřirozená podobnost je ta poslední zvláštní věc v téhle skupině. Nepotřebovala vysvětlovat dalšímu z rodu zvědavců, jak se věci mají. Už tak mohla být celkem ráda, že se Jesse s novými vědomostmi nikde nechlubil.

„Ahoj všichni. Ricku. Katherine,“ u posledního jména použila téměř nenávistný podtón.

„Hej, myslím, že moje pomoc se vám bude hodit,“ odsekla na svou obranu Elenina dvojnice.

„Já si zas myslím, že vždycky se najde i jiný způsob,“ vrátila jí to Elena a zasedla k ostatním. Místo bylo jen vedle Damona, který se choval, jakoby se odpolední rozhovor vůbec neudál a dál na všechny vrhal koketní úsměvy. Ve chvíli, kdy si Elena sedla na lavici vedle něho, přehodil provokativně ruku přes opěradlo za jejími zády. Elena dělala, že to nevidí a místo, aby se opřela, podepřela si tvář rukou o stůl.

„Mělas tu být, když jsme přišli. Ten barman vypadal, že nás chce zabít,“ spustila Caroline ihned, jak Elena dosedla na lavici.

„To není až tak překvapivé, je to Jesseho bratranec,“ odpověděla Elena s pohledem upřeným na svou dvojnici.

„Kdo je Jesse?“ zeptal se Rick.

„Elenina spermobanka,“ vypálil Damon pohotově.

„Můj přítel, otec mojí dcery,“ uvedla Elena na pravou míru a Damonovu poznámku se skřípajícími zuby ignorovala.

„Jo, nemuselas to opakovat,“ Rick prostě musel stát na Damonově straně. Způsob jejich komunikace sice nikdo nechápal, ale oni si rozuměli dokonale.

„Mohli bysme přestat řešit můj soukromej život a začít řešit Stefana? Chci to už mít za sebou,“ zasyčela Elena téměř nepříčetně.

„Skvělé, právě jsem to chtěla taky navrhnout. Takže k mému pátrání. Jelikož jsem byla Stefanovi v patách celé ty roky, vím, že cestuje se zavazadlem jménem Rebecah. Ale zdá se, že teď mají ty dvě hrdličky trochu krizi a to kvůli tady naší drahé Eleně. Ve zkratce, Rebecah tě chce mrtvou a dala Stefanovi ultimátum. Vypadá to, že jsi u původních ještě oblíbenější než já,“ vyklopila Katherine všechno podstatné, co věděla.

„Nechce se mi věřit, že by ji jen tak poslouchal na slovo,“ konstatovala Caroline po chvíli ticha.

„Mně jo. Krátce po přeměně, v jeho prvním takzvaném temném období, když jsem odcházel, prosil mě, ať zůstanu. I když je mimo, pořád nechce zůstat sám. A Rebecah to s ním umí,“ vyvrátil jí to vážným tónem Damon.

„Co budeme dělat?“ Tylerova otázka všechny opět přinutila k zamyšlení.

„Musíme nejdřív vyřadit ji. Stefana potom zvládneme. Rebecah je paličatá, jestli je to, jak Katherine říká, izolovala se od něj a je někde sama. Musíme jí zastihnout a zajistit, aby nepřišla na pomoc,“ Bonnie se poprvé ujala slova.

„Máme dýku? Protože bez ní má ten plán malý háček,“ poznamenal Damon, jako obvykle s notnou dávkou sarkasmu. Bonnie jen přikývla na odpověď.

„Použiju vyhledávací kouzlo a zjistím, kde právě je,“ nabídla se hned vzápětí.

„Potom dáš vědět mně a Damonovi. Společně s Care a Katherine se o ni postaráme,“ dodal konečnou podobu první části plánu Tyler.

„A co potom?“ Alaricova otázka uvrhla opět všechny do přemýšlení.

„Nebudeme mít moc času. Musíme Rebecu uklidit a ihned potom zahnat Stefana do kouta,“ konstatovala Elena něco, co už všichni věděli.

„Teď se hlavně půjdeme všichni prospat. Bonnie začne zítra a zbytek budeme muset domýšlet za pochodu. Nemáme moc času,“ Carolinin hlas zněl nervózně. Moc dobře si uvědomovala, že v podstatě mimoděk zaujala ve Stefanově životě pozici Lexi. Celé roky, co ho neviděla, o něj měla neskutečný strach a netoužila po ničem jiném, než mu pomoci. Ostatně byl asi jediný, kdo se přes Klause vůbec nikam neposunul.

„A přitom se budeme modlit, aby nám plány jednou vycházely přesně tak, jak mají,“ Damonův skepticismus nikomu nepřidával, ale všichni věděli, že má pravdu.

„Tak fajn, konec chmurných myšlenek. Od teď se už nesmíme všichni sejít. Až do konce celého tohohle problému. Především Katherine s Elenou. Mohlo by se nám hodit, jak identické jste, a při případné záměně by byl průšvih, kdyby se odhalila přítomnost vás obou. Caroline s Tylerem budou mít u sebe Kath, na Elenu bude dohlížet Damon. Do mého bytu není nikdo z vás pozvaný, takže je tam bezpečno. Jeremy je u Eleny a Bonnie půjde ke mně. V případě nouze tak budeme my dva ti podezřelí,“ shrnul Rick celý plán. Elena se snažila nedat najevo nervozitu z toho, že ji bude hlídat zrovna Damon, už jen, protože sama dobře věděla, že jen ona, Jeremy a její čtyřletá dcerka by proti Stefanovi nebo Rebece zvládli možná tak mrknout.

S tichým rozloučením se každý rozešel po svém. Elena, pronásledována Lucasovými nenávistnými pohledy a Damonovým úšklebkem, měla pocit, že se jí zhroutí i nejpevnější základy vlastního života, ale snažila se nedat své zoufalství najevo.

„Mrzí mě, že jsi kvůli nám přišla o místní,“ ozval se Damon soucitně, asi po půl cestě hrobového ticha.

„Neměla jsem, o co přijít. Nikdo z nich mě skutečně nezná. Ani Jesse ne. Možná proto se mi tu tak líbilo, ale teď už je to stejně fuk,“ hořce se usmála. S jejich příchodem, byť za něj ve skrytu duše byla hrozně ráda, zmizela i poslední šance na normální život, který si tolik přála. S nostalgií tiše vzpomínala na den, kdy s Mattem na mostě pohřbívala svoje staré, lidské, normální já. Jak bláhově si myslela, že ho může získat zpět tím, že od toho uteče. I kdyby utekla napříč světem, už navždy zůstane tou holkou, která se zamilovala do dvou upířích bratrů.

„Jsme doma,“ prohlásila zmoženě, když otevřela vchodové dveře a s Damonem za zády vklouzla do malého městského příbytku.

„No to je dost,“ konstatoval Jeremy, který ve stabilizované poloze zíral na televizi. Až teď Eleně došlo, kolik je hodin. Byla skoro jedna ráno. A přitom se nezdálo, že by v baru strávili tolik času. Všechno jí teď splývalo do jedné roviny. Je jedno, že před pár hodinami spala. Byla natolik psychicky vyčerpaná, že si byla naprosto jistá, že padne za vlast. A tak se taky stalo. Líně zapadla do sprchy a nechala vysvětlování na Damonovi. Když se potom přes obývák vracela do ložnice, jen zahudrovala cosi na dobrou noc a zmizela v peřinách. Kde budou spát ti dva, jí v tuhle chvíli bylo úplně ukradené. Dokonce byla tak nějak smířená s tím, že se ráno probudí vedle Damona.

Usnula okamžitě a její přepracovaná mysl už nedokázala ani vytvořit sny. A tak, bůh ví proč, zdály se jí jen vzpomínky.

„Caroline, mohla bys prosímtě místo kázání vyjádřit přátelskou oporu?“ prosila svou blonďatou přítelkyni krátce poté, co se provalilo její příležitostní líbání s Damonem. Poprvé se tak stalo ještě, když byl Klaus naživu. A pak už to jen pokračovalo. Ne pořád. Ze začátku, kdykoliv se k tomu schylovalo, nějak ho zastavila. Většinou plačtivou prosbou se vzkazem mezi řádky. Jenže to nešlo pořád a osud vypadal, že tenhle boj rozhodl za ně. Najednou přibylo objetí a polibků na dobrou noc. A Elena dostala strach.

„Co ti mám říct, Eleno? Už jednou jsem ti kázání dávala, ale evidentně to nic nezměnilo. Ty po něm prostě toužíš. Je to vidět na každém tvém pohledu. Líbí se ti nebezpečí okolo něj, jeho nepředvídatelnost. Láká tě zjistit, co dokáže, když nemá zábrany. Jaké je ochutnat vlastní krev z jeho rtů. Už ses z tohohle světa prostě pomátla, a ačkoli na to máš plné právo, nechtěj po mně, abych z toho měla radost,“ dokončila svůj proslov blondýnka a Eleně došla řeč. Na to neměla odpověď. Chtěla se hájit, ale cokoliv by řekla, by jí jen přihoršilo. Damon byl prostě zakázané ovoce. To nejlíp chutnající zakázané ovoce v jejím okolí. A něčemu takovému se odolávalo jen velmi těžko. Věděla, že se žene do záhuby, když ho pustí k sobě, ale nemohla se mu bránit. Nedokázala to. Až příliš ji lákal adrenalin, který jeho svět sliboval.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction