OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hluboko v duši - 7. kapitola

17.01.2012 (13:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 2121×

„Kdyby nebylo, tak by ode mě Elena tenkrát neutekla s cílem mít rodinu, protože uznej, mezi náma dvěma je rozdíl, kterej se snad ani nedá definovat,“ rýpal Damon a schytal to loktem od Eleny. Ta si jen těžko přiznávala, že na jeho sarkastické poznámce je pravdy možná víc, než by chtěla. To už se ale Jesse zavřel v pokoji u jejich dcerky se slovy, že teď potřebuje být chvilku sám. Hned, jak za ním bouchly dveře, sebrala se i Elena a zavřela se pro změnu v ložnici. Zoufale si sedla na postel a bezmocně schovala tvář do dlaní.

„Hej,“ ozvalo se tiše ode dveří. Ani si nevšimla, že přišel.

„Nemusel jsi to na něj vybalit tak hnusně,“ odsekla.

„Ale to tě teď netrápí,“ konstatoval. Přestala vzlykat a podívala se na něj. Štvalo ji, jak moc dobře ji znal. Štvalo ji vidět, že mu na ní opravdu záleželo, moc záleželo.

„Ne, to ne. Já jen… chtěla jsem normální život. Alespoň kousek normálního světa, který jsem měla předtím, než jste se Stefanem vkročili na území Mystic Falls, a měla jsem ho. Až do teď,“ teď pro změnu jeho zabolela její nevyslovená výčitka. Jistě, že za to mohli oni. Kdyby ji nechali být, nic z toho by se nestalo. Klaus by pravděpodobně nikdy ani nezjistil, že byla naživu. Měla by normální život.

„A budeš ho mít znovu, až ten problém se Stefanem vyřešíme, všichni odejdeme, když budeš chtít,“ pokusil se ji utěšit. Pravda byla, že ho ta slova ničila zevnitř, nechtěl ji znovu opouštět, když ji konečně našel.

„Ne, nebudu. I když odejdete, pravda tu pořád bude, Jesse se nepřestane vyptávat, pokud se rovnou nestane posedlým obranou proti nadpřirozenu, a pak je tu Raven. Celá akce se Stefanem není otázka jednoho nebo dvou dní a po celou tu dobu tu všichni budete, ona si na vás zvykne a nebude připravená vás potom všechny hned ztratit,“ vzlykla Elena. Damon si povzdychl, na tohle neměl odpověď. Chtělo se mu říct, že musela vědět, že před tímhle nikdy nadobro neuteče, ale raději mlčel a stáhnul si ji k sobě do náruče.

„Nejen, že je pozveš k nám domů, kde spí naše malá holčička, ale ještě většinu z nich necháš v našem obýváku, aby ses mohla s jedním muchlovat v naší ložnici?!“ ozvalo se zhnuseně a zlomeně. Elena se rychle vytrhla z Damonova objetí a šokovaně zírala na Jesseho ve dveřích.

„Ale on… to není, jak si myslíš,“ zašeptala zoufale.

„A jak to teda je?“ sykl.

„Utěšoval jsem ji, neznáš přátelský objetí?“ neopouštěl Damona sarkasmus.

„To určitě,“ odsekl Jesse a vytočeně odešel z místnosti. Elena si s Damonem vyměnila bezradný pohled a poté následovala Jesseho ven z místnosti. Zarazila se, když spatřila, jak se Jesse oblíká a chystá na odchod. Všichni na něj nechápavě zírali.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zjevila se před ním Caroline, až se lekl a couvnul před ní.

„Ven, kamkoliv, hlavně pryč od vás,“ štěkl po ní, když si dodal dostatek odvahy.

„Velice chytrý nápad potom, co jsme ti právě řekli,“ konstatovala Care a shlížela na něj jako matka na své dítě, které zrovna prochází těžkou pubertou.

„No, o mě určitě nějaký váš psycho upír stojí,“ prskl uraženě a zabouchl za sebou dveře. Elena jen těžce vydechla.

„Mám ho jít chytit?“ nabídl se pohotově Tyler, vedle kterého se na gauči uvelebila Caroline.

„Ne, stejně by v nestřežené chvíli utekl znovu. Možná je lepší, že utekl ve dne. Jak ho znám, opustí město,“ povzdechla si těžce Elena.

„Ten teda ví, jak vyklidit pole,“ rýpl si Jeremy.

„Maminko, kam šel tatínek?“ ozvalo se ze dveří pokojíka. Pár hnědých kukadel, plných dětské nevinnosti a nevědomosti, se rozhlížel po místnosti plné neznámých lidí a hledal známou tvář.

„Pracovat, zlatíčko,“ odpověděla jí Elena, když vyšla zpoza Damona a vzala dcerku do náručí.

„Zase?“ zakabonila se princezna v jejím náručí. A stydlivě schovala svou drobnou tvářičku před přihlížejícími.

„Víš, že tatínek musí pracovat, abychom se my dvě měly dobře,“ chlácholila ji Elena.

„A kdo jsou ti lidé, maminko?“ pokračovala Raven v dalších otázkách, jakoby předchozí téma vůbec neexistovalo.

„Támhle v křesle sedí strejda Jeremy, hodně jsem ti o něm vyprávěla, pamatuješ?“ Raven přikývla.

„Na našem gauči sedí teta Caroline se strejdou Tylerem a naproti nim, na barové stoličce sedí teta Bonnie. Strejdu Damona už znáš,“ ukázala Elena svojí dceři všechny přítomné.

„Ahoj princezno,“ zubila se Caroline na stydlivý uzlíček v Elenině náručí.

***

Raven se po chvíli osmělila a stala se miláčkem všech přítomných. Elena je obezřetně pozorovala, jak si s její dcerkou hrají a snažila se nedat najevo starost o Jesseho, na kterého evidentně všichni už zapomněli.

„Je úžasná Eleno,“ ozvalo se vedle hnědovlásky, která se překvapením otočila a spatřila Bonnie.

„Já vím, jen škoda, že teď už nebude moct žít bez tohohle všeho,“ povzdechla si Elena, když sledovala svou dceru, jak stíhá Caroline tahat za vlasy, Jeremyho týrat vařečkou, Tylerovi se chlubit s novou panenkou a vyčítat Damonovi, že si s ní taky nechce hrát.

„Můžu jí vymazat paměť, jim oběma. Až tohle vyřešíme,“ nabídla se Bonnie, aniž by spustila oči od toho představení.

„Paměť není všechno, pocity nesmažeš. Navíc všichni víme, že v našich skvělých a na pohled primitivních plánech vždycky něco selže,“ odpověděla jí Elena a Bonnie jen pokrčila rameny. Nečekala, že Elena její nabídku přijme. Především nečekala, že by se jí podařilo znovu svou kamarádku odlákat z této reality. Přesně jako to udělala tenkrát.

„Bonnie, ale já ho miluju!“ argumentovala zuřivě Elena.

„Jo, a všichni si moc dobře pamatujeme, jak strašně jsi ho milovala, když do tebe napumpoval svojí krev pár hodin předtím, než jsi měla zemřít! Chci tě vidět, jak se s tím srovnáš příště, protože to jednou určitě zase přijde!“ odpověděla jí Bonnie.

„Už jsem s tím smířená Bonnie,“ vzdychla smutně Elena. Po dvou letech, které strávila ve světě plném nadpřirozených útrap. Kdy se zamilovala do upíra a ten ji opustil, aby se pak zamilovala do druhého. Věděla, že neuteče a už si nechtěla připadat slabá. Někde na cestě mezi Stefanovým odchodem s Klausem, jeho návratem, Klausovou smrtí a následným dalším odchodem si uvědomila, že prostě nemá cenu dál běžet o život, který stejně nemůže vyhrát.

„To vidím! Nevím, proč prostě neodejdeš. Proč to ani nezkusíš,“ prskla Bonnie nad Eleniným nešťastným výrazem.

„Nemůžu, zničilo by ho to,“ odpověděla Elena nekompromisně.

„Mysli taky jednou na sebe, sakra! Slib mi, že alespoň jednou budeš myslet na sebe,“ prosila Bonnie. Moc dobře si teď uvědomovala, že svoje vlastní sobectví schovává za Eleninu rozdavačnost, ale nechtěla, aby i její druhá nejlepší přítelkyně stála na opačném konci pomyslného bitevního pole…

„Chtěla jsem s tebou mluvit o samotě,“ spustila Bonnie, když zahnala vzpomínku na minulost. Elena se na ní nechápavě podívala.

„Nevnímají mě. Alespoň Caroline ne a to stačí,“ zodpověděla jí nevyslovenou otázku. Ačkoliv jí bylo jasné, že Damon má pravděpodobně uši na stopkách, ale ten o tom mluvit nebude. Elena jí pokynula, ať mluví.

„Mám možnost přivést Annu zpět,“ prohlásila Bonnie a Elena na ni vrhla šokovaný pohled.

„Neptej se jak, je to složité. Narazila jsem na to náhodou, ale jde to jen u někoho natolik starého, že tu zanechal silnou spirituální stopu. To znamená jen u upíra starého více, jak sto let. Je to něco, co můžu udělat jen jedinkrát a jen protože jsme zničili před lety Klause. Tím, že už byl hybridem, jeho smrtí se rovnováha v přírodě převážila o kousek na stranu dobra a Anna to může vyrovnat,“ vysvětlila Bonnie.

„Proč zrovna Anna?“ zeptala se překvapeně Elena.

„Protože ji Jeremy miloval, protože ji vždycky milovat bude. Sám to přece řekl,“ odpověděla čarodějka a zasněným pohledem pozorovala Elenina bratra, který se právě zářivě usmíval na svou veselou neteř.

„Ty k Jeremymu stále něco cítíš, že?“ Eleně její pohled neunikl. Bonnie jen smutně sklopila hlavu a snažila se potlačit smutek nad tím faktem. Ve stejnou chvíli střelil Damon směrem k nim obezřetným pohledem.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko v duši - 7. kapitola: