OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hluboko v duši - 12. kapitola

02.02.2012 (14:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1488×

„Zatraceně, Eleno!“ zaječel Jesse jako holka. Na spáncích mu vystupovaly žilky a byl rudý vzteky.

„Nemůžeme si to vyřešit v autě?“ odsekla mu nevrle a nepřestávala přitom houpat dcerku v náručí.

„Cože? Já nikam nejedu!“ odsekl a názorně se uvelebil na gauči.

„Děláš si jen srandu, že jo?“ nadzvedla Elena obočí v údivu.

„Vlastně ne, nedělám!“ Nikdo z přihlížejících Jesseho soukromého dramatu si nebyl jistý, jestli to opravdu myslí vážně a čeho tím chce dosáhnout.

„Pro mě, za mě,“ mávl nad ním rukou Damon a chystal se vykročit.

„Jesse, jdeme!“ rozkázala mu Elena, ale vzhledem k tomu, že nikdy nebyla rozkazovací typ, vyznělo to spíš komicky.

„Já nikam nejdu! Už jsem řekl! A jestli překročíš náš práh, garantuju ti, že se postarám, aby ti naší dceru vzali a už mě ani ji nikdy neuvidíš! Utekla jsi před tím světem, tak proč by ses teď měla vracet?! Vyber si už konečně!“ zakřičel na ní výhružným tónem. Jeremy s Damonem se mezi Elenu a jejího psychopatického přítele rázně postavili.

„Maminko? Co se děje?“ Raven, která oddychovala v polospánku na rameni své matky, se tím křikem probrala a unavenýma očkama vysílala otázku k ženě, která jí darovala život. Ale Elena nevnímala. Monolog, který právě Jesse vedl, ji vrátil o několik let zpět. Tenkrát po ní chtěl výběr Damon.

„Damone? Jsi tu?“ mluvila normálním tónem, když vešla do penzionu. Věděla, že ji uslyší stejně tak, jako věděla, že tu bude. Ale odpověď nepřicházela. Vystoupala až nahoru k němu do pokoje. Ležel tam na posteli a zíral do stropu. Podle dvou prázdných flašek od Bourbonu měl upito.

„Co se děje?“ vyslovila tu otázku automaticky. I přestože Damon pil v podstatě pořád a ona neměla ani ponětí, kolik času mu ty dvě flašky zabraly.

„Co by se dělo? Nic, tvoje vlastní slova. Neděje se vůbec nic!“ Eleně se rozšířily zorničky pochopením.

„Damone,“ začala, ale nepokračovala. Nevěděla jak.

„Je fajn, že alespoň, když jsme spolu sami, tak se ke mně znáš. No, spíš mě znáš.“ V tónu jeho hlasu se mísil vztek s bolestí, smutkem a jeho charakteristickým sarkasmem.

„Já jim o nás řeknu! Ale nejde to hned! Nemůžu jen tak přijít a říct, že jsem vzpomínky na Stefana zahnala tak rychle. A ještě k tomu s tebou,“ bránila se, ale sama si byla vědoma toho, jak směšně celá tahle výmluva zní. Vždycky tvrdila, že ji zajímají jen ti nejbližší přátelé a ti už všichni věděli, že Stefan je uzavřená kapitola delší čas, než strávili spolu.

„Jop, protože já jsem ta nejhorší partie,“ prsknul vztekle.

„No, pro většinu v okolí nejsi zrovna výhra v loterii,“ odpověděla mu upřímně. Ostatně názor jejího okolí na Damona jako takového byl tím důvodem, proč o jejich vztahu mlčela.

„Tak se holt budeš muset smířit s tím, že nepatříš mezi ty šťastný, který v loterii vyhráli! Vyber si už konečně! Sakra!“ Z ničeho nic se před ní zjevil a tvářil se téměř nepříčetně.

„Eleno?“ stejný hlas, jaký na ni mluvil ve vzpomínce, ji z ní právě vytrhl.

„Jdeme,“ poručil Damon a strkal hnědovlásku ze dveří.

„Co to děláš? Snad má vlastní vůli, aby se rozhodla, jestli někam půjde!“ křikl na něj Jesse a rychlostí, jakou jen může rozzuřený člověk vyvinout, stál u Damona.

„To tě nikdy neučili hrát fér, zvlášť když jde o holku? Nebo už jsi to při svém, bůh ví, jakém věku zapomněl?!“ Damonova tvář vypadala naprosto klidně, Elena s Jeremym si však byli naprosto jistí tím, že se přemáhá, aby Jessemu nezlomil vaz.

„Já nikdy nehrál fér. Nevyplácí se to. Vždycky pak prohraješ,“ poslední větu už vyslovoval s pohled upřeným k Eleně. Ta jen sklopila zrak. Moc dobře věděla, jak by ta vzpomínka pokračovala. Jak se sklopenou hlavou a beze slova odešla. Jak on sám druhý den všem ujasnil, jak to mezi nimi je. Ne, Damon v tomhle nehrál téměř nikdy fér. Kdykoliv mu ukázala jen malinkou šanci na to, že by ji získal. Kdykoliv mu jen pootevřela dveře, násilím se do nich vecpal. I přesto všechno, Damon pro ni byl výhra v loterii. Ta největší možná výhra. Jen ona si to nechtěla dlouho přiznat. Jesseho tvář byla rudá jako rajče, zatímco Damon už rázným pohledem vyprovázel Elenu s Jeremym k autu.

***

Vyjeli z města a asi hodinu a půl ještě jeli po různých lesních cestách, než konečně dorazili na místo určení a rozprostřela se před nimi velká vila. Všichni společně vystoupili a vydali se ke vchodovým dveřím. Nemuseli klepat, v domě bylo už dost nadpřirozených bytostí, aby o nich věděli ve chvíli, kdy odbočili na příjezdovou cestu. Nejpozději. Dveře se tak otevřely dřív, než vyšli těch asi deset schodů k nim. Stál v nich Rick společně se Sarah.

„Sarah? Jak? Damone!“ Elena vystřídala ve tváři překvapení, šok a naštvání.

„Klid, navštívil jsem ji, protože jsem věděl, že malou hlídá a ona jí důvěřuje. Slíbila, že nám pomůže a bude tady s ní, aby ji pohlídala,“ mrknul na svou životní lásku povzbudivě.

„A tys ji…?“ zeptala se ostražitě a přitom se pohledem snažila otázku dopovědět. Zakroutil hlavou na odpověď. Jen zaraženě přikývla a následována cupitající Raven, která se jí křečovitě držela za ruku, vešla dovnitř.

„Pojď dál,“ pozval Rick i Damona a rázem se všichni ocitli uvnitř rozlehlé budovy. Elena poprosila svou kamarádku, aby se šla s Raven podívat po domě a potom se všichni usadili ve velké společenské místnosti.

„Jelikož je Rebecah opět naživu, budeme muset celý plán začít znovu od začátku,“ obeznámil Damon všechny se situací.

„Ty nemůžeš být moje příbuzná, a jestli jo, pak tohle musíš mít z té druhé větve. Protože já bych si v životě nenabrnkla takovýho idiota,“ konstatovala Katherine a nevybíravě přitom vytrhla Damonovi skleničku s whisky. Elena se na ní jen zašklebila, když jí zazvonil telefon.

„To je Jesse,“ podívala se vyděšeně na ostatní. Ti si chvilku předávali různé pohledy, aby jí nakonec Damon otráveně pokynul, ať to zvedne.

„Jesse?“ zeptala se Elena do telefonu.

„Těsně vedle, holčičko,“ ozvalo se ženským hlasem na odpověď. Elenina tvář zračila okamžité uvědomění, zatímco všichni upíři v místnosti nastražili uši.

„Rebecah,“ vyslovila s odporem její jméno.

„Trefa!“ zavýskla provokativně.

„Proč máš Jesseho telefon?“

„Dobrá otázka. Řekla bych, že asi proto, že neměl na výběr a musel mi ho předat. Jinak bych ti totiž nemohla oznámit, že máš tři hodiny na to, aby ses dostavila do lesů na severozápadě města. Když pojedeš po hlavní silnici, uvidíš po dvou kilometrech odbočku na lesní cestu a na jejím konci je louka s vchodem do podzemí. Taková moc útulná jeskyně, ze které není slyšet křik. Vážně to tu mám ráda. Ale to odbočuju. Jestli chceš svého stupidního přítele ještě někdy vidět, měla bys vyrazit. Jo a tu bláznivou partu nech raději doma, ano? Doufám, že si rozumíme,“ dopověděla Rebecah a bez čekání na odpověď zavěsila. Elena se s naprostým zděšením v očích podívala na Damona.

„Co teď?“ zeptala se Caroline.

„Katherine si vyžehlí vlasy,“ konstatoval Damon.

„Copak ji Rebecah neviděla, když jste ji byli zabít?“ zeptala se překvapeně Bonnie.

„Jop, viděla,“ upila si Kath ze skleničky.

„A proto si teď ty dvě prohodí role,“ pokrčil Damon rameny.

„To nejde! Je to příliš riskantní!“ vyskočil Jeremy z gauče.

„Udělám to,“ zarazila ho Elena a setkala se s Damonovým pohledem, „věřím mu,“ dopověděla vzápětí a ignorovala svou dvojnici, která nad jejich romantickým gestem jen protočila oči.

„Měly bychom si pohnout, jinak to nestihneme,“ naháněla dvě identické hnědovlásky do koupelny Caroline. Ta musela použít upíří rychlost, aby vůbec dokázala, že za tak krátkou dobu vyšly z pokoje naprosto k nerozeznání. Prohodily si i oblečení. Katherine byla výborná herečka, takže nebyl problém jí Elenu uvěřit, ale u Eleny se Damon trochu obával. Když však vykročila z koupelny naprosto sebevědomě na dvanácticentimetrových jehlách a usmála se tím tak naprosto falešně prohnaným úsměvem, málem všem vyrazila dech.

„Asi nakonec vážně budeme jedna rodina,“ zhodnotila uznale Katherine její postoj.

„Fajn, tak jdeme,“ přerušil jejich oční komunikaci Damon, který už vstřebal prvotní šok a vydal se ven.

Poslušně hlásím, že povídku už mám u sebe dopsanou, takže teď už budu jen přidávat kapitoly. Celkem jich je sedmnáct, takže po téhle přijde ještě pět částí. Navíc už mám napsaných i pár kapitol k volnému pokračování ztracených, takže až dopřidávám tohle, začnu s přidáváním dalších osudů Faith. Něco málo o povídce už teď najdete u mě ve shrnutí, stejně jako další dvě povídky, co chystám. Jinak mě moc těší Váš zájem o mé příběhy. Ani nevíte, jakou mi tím děláte radost.

Faith :)

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko v duši - 12. kapitola: