OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Střepy

Když nezbude nic jiného než střepy, musíš to být ty, kdo je sesbírá.

10.07.2016 (09:00) • Tethys • Povídky » Drabble • komentováno 4× • zobrazeno 1295×

A najednou zjistíš, že jsi rozbitá. Prázdná a rozbitá jako váza, kterou někdo vyhodil, protože byla moc ošklivá a nehodila se mu do bytu.

Snažíš se. Pomalu hledáš kousíčky na zemi a slepuješ dohromady něco, co by mohlo vypadat jako tvoje staré já. Jenže to nejde. Protože jakmile se jednou váza rozbije, pak už nikdy nebude vypadat stejně jako předtím.

Zatímco lepíš, přijdeš na to, že jeden kus chybí. Někde uprostřed zeje díra, velká asi jako dlaň. A tahle díra tě znervózňuje, ničí. Musíš na ni každý den myslet, pomalu prstem přejíždíš po jejích hranách, jako kdyby se tím měla zmenšit.  

Pak tě napadne, že ti ten kus někdo může dát. Takže čekáš. Čekáš na něco, co se nikdy nestane. Na to, až někdo přijde, zjistí, co se ti stalo, ale to ho nezastraší. Naopak, přijme fakt, že jsi rozbitá a kus ze sebe ti dá. A ty pak budeš celá. Plná.

Ale takhle to nefunguje, víš?

Nikdo ti kus ze sebe nedá. Nikdo ti nepomůže, nikdo tě nezachrání.

Zachránit se musíš sama. Princové a jejich bílí koni vymřeli.

Musíš ten kus hledat. A doufat, že ho najdeš. Musíš žít, objevovat, poznávat. Smát se.

Ten kus si musíš dát sama.

Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Střepy:

Blacky, děkuju
Reny, hrozně se mi líbí, jak jsi to shrnula. Neveselé, ale ne beznadějné. Děkuju moc.
ibali, díky!

Zážitek, prožívaný při čtení tohohle drabble,které jsem překonala téměř jedním dechem si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Jednoduše jsem neměla slov. Musela jsem nejdřív sedět pořádně dlouho před monitorem a všechno to zpracovávat. Zbožňuju, jakou hloubku dokážeš dát obyčejným slovům a jak si s nima umíš hrát.

Tethys... jakmile jsem uviděla, že vyšlo další tvé drabble, těšila jsem se, až se k němu dostanu.
...a jsem moc ráda, že se mi to podařilo ještě dnes.
Tenhle "střípek" (jak příhodné vzhledem k tématu), mě zatím oslovil nejvíc ze všech po jazykové stránce. Slova tak krásně plynula...
...a přitom vyprávěla o tak neveselém tématu.
Ale to vůbec nevadilo.
Ba naopak.
Bylo to neveselé... ale ne beznadějné...

TAk veru. Nik ti nedá život do kopy pokým to sama nechceš. NIk ti nepomôže. Aj ak sú okolo teba ľudia, čo by urobili všetko, len ty sama to môžeš urobiť. Veľmi pekne napísané.

Nikdy mi nešli písať veci s obmedzením na slová či dokonca zadané témy, takže máš môj rešpekt, že do pár slov dokážeš vtesnať dáky plnohodnotný a hlboký odkaz.

Přidat komentář:

Nick:

Text: