Může být brán za rozmar přírody, onen víkendový sníh...
17.01.2012 (17:00) • SaDiablo • Povídky » Drabble • komentováno 1× • zobrazeno 1201×
Náhle uzřela… světlo. Odhrnula záclonu a následně otevřela jediné okno, které bylo v místnosti. Zadívala se k obloze. Vznášely se z ní tisíce bílých vloček – z toho tichého kousku nebe, tak to bylo. Nebesa jí chtěla ukázat to jediné, co jí mohlo udělat šťastnou.
Polož si hlavu, broučku, na měkký polštářek… Ať o nás se ti snívá, když obloha na dobrou noc ti zpívá… Ticho, broučku, klidně lež, zpívej s námi, a hloub jen věz, že ochráníme tě vždy, když budeš usínat, však teď již spi…
Jak pošetilé! To hvězdy s přáním padaly, a z oblohy se znovu snesla tma…
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Rozmar:
Báječné! Jako chodit v kruhu ztracená... Jako snít o něčem co bylo, ale už se nikdy nevrátí... Uneslo mě to! 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!