OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Panenka Barbie

Znáte ty řeči ostatních maminek, kdy se nahnou nad váš kočárek a prohlásí „Ta je nádherná/sladká/úžasná/dokonalá! Vypadá jako panenka!"
Taky to nemám ráda.

100 slov

Ronnie

20.01.2015 (10:00) • Ronnie • Povídky » Drabble • komentováno 8× • zobrazeno 2038×

Ležela na podlaze. Každá končetina zkroucená v nepřirozené poloze. Annii to nevadilo. Ostatně, byla to její panenka. Ačkoli Barbie ležela na zádech, čelem se opírala o podlahu. Annii se to tak líbilo. Nechtěla ji pokazit. Na to ji moc milovala.

Dvanáctiletá dívka si zalezla do postele. Na rtech si pohrávala s úsměvy a z hrdla jí vycházela zvláštní melodie. Broukala Barbii.

Usínala s pohledem upřeným na svou mladší plavovlasou sestřičku, bezvládně ležící na podlaze.

„Holky, jsem doma!" Dveře do pokoje se otevřely.

 

Křik.

 

Autor: Ronnie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Panenka Barbie:

Trisha: Jsem ráda, že se mi v tobě podařilo vzbudit takovou reakci. Správně, neuvažuj nad tím co by bylo kdyby...

Gracewhite: Od tebe, jako ostřílené autorky tady na OS, mě ta pochvala opravdu těší.

Ver: Ty víš, jak mě potěšit.

Děsivé... reálně děsivé... co jiného ti na to mám říct? Nevím, čím jsi mě nalákala k tomu, to otevřít, ale... jo, opravdu jsi skvělá...

Tak toto mě absolutně šokovalo! =0 V dobrým slova smyslu :3

KONEČNE niečo čo ma donútilo ošívať sa husinou!!! Hurá!!!! Nemám rada tie sladučké drabble, a čo viac neznášam tie, ktoré sú proste o ničom... ale to o tebe neplatí. Chapem, že súrodenci lezú na nervy, hoci ja som ten šťastlivec, že som jedináčik, ale cez letné prázdniny som vždy mala na krku sesternice, a už tie mi dali zabrať.Teraz sú už väčšie, no pred dvoma rokmi sme zas mali prírastok, tak teraz lietam za ním... Ale už som sa rozpísala... chcela som len povedať, že som uvažovala ako by to bolo so mnou, kebyže mám o desať a viac rokov menej a mám súrodenca... Radšej o tom nepremýšľam

Emme: Děkuji ti.

Blacky: Já děti moc nemusím. Moje biologické hodiny zatím stagnují a v mém věku jsem za to ráda. Čeká mě ještě pár let studia a starání se o caparta by mi mohlo studium docela ztížit. A pak vím, že se říká, že když už je holka v tom, tak právě proto, že se o dítě stará a chrání ho vlastním tělem (doslova), je pro ni čím dál těžší se ho vzdát. (V drtivé většině případů... samozřejmě to neplatí vždy.)
A ano, je to jedna z těch horších věcí. Holčička růžovoučkou a chlapeček modrou. Why? Vždyť je to blbost.
K drabblu. Vtipnými konci jsem si prošla na stmivani.eu. Tady u mě vtipný konec nenajdeš. Není vždy takovýhle ale není vtipný.
Já sama jsem právě mladší sourozenec. Takže to vidím, že ta rivalita tam vážně je. Ale postupem času se zmenšuje. Už ani jeden o ni nemáme zájem.

Tethys: Sdílím tvůj názor. Jenom to jí, kadí a řve. Ty to znáš zase z opačné strany. U bratra jsem to zažila jednou. Naštvala jsem ho, fakt hodně jsem ho naštvala, tak mě chytil pod krkem a přirazil k zemi... Ale bylo to jen jednou... tehdy jsem mu řekla dost ošklivé věci. Dneska už to oba necháváme plavat. Oba tvrdíme že se nemusíme ale dali bychom za toho druhého ruku do ohně, kdyby to bylo třeba.
Jsem ráda, že jsem tě donutila zamyslet se.

Přiznávám, že jsi mě tímhle drabblem naprosto vyvedla z míry.
Děti nemám ráda. Fakt hodně. Nejsem schopna jim skládat nějaké komplimenty, protože mi přijdou stejné.
Bylo pro mě docela těžké, když mi rodiče oznámili, že budu mít dalšího sourozence. Když se malá narodila, bylo mi dvanáct (takže to vlastně není moc dávno). V několika prvních měsících mi dělalo hrozný problém uvědomit si, že to dítě vyroste, že z něj bude člověk jako z nás ostatních, že potřebuje, aby se o něj pořád někdo staral.
Ale to, co jsi tu popsala... přemýšlím, jestli bych se třeba někdy nemohla dostat do stejné situace. Jestli by mi ta žárlivost a nechápání někdy mohlo přerůst přes hlavu. (Nemyslím teď, ale těsně po sestřiném narození.)
No, to jsem se trochu rozepsala. Napsané to je bravurně, moc se mi líbí ten důraz na slovo křik.
Jako jedna z mála autorek tady si mě donutila opravdu přemýšlet. Díky.

Ja milujem, keď niekto pochváli moju dcérku. lebo v mojich očiach je to najnádhernejšie miminko. :p aj keď osobne som odporcom tradície dievča do ružovej a chlapec do modrej. Vskutočnosti má moja malá ružové veci len tie, čo podostávala a ja som jej nikdy nekúpila ružový ani cumel. A barbie som z nej tiež nikdy nerobila. To len na okraj k perexu. Aj keď samozrejme, je otázne koľko z tých ľúdi myslí tú chválu skutočne vážne, že?

K drabbliku.fakt riadne morbídna vec. no páčilo sa mi to. Tiež nemám rada tie typické drabble veci, čo končia vtipne alebo nijako, neslano - nesladko. toto sa mi fakt páčilo. Hádam, že by sa človek mohol aj zamyslieť nad tým, ako vnímajú starší súrodenci svojich súrodencov. rivalita je dosť častá. známa mi spomínala, že jej štvroročná dcéra raz vliezla svojmu o tri roky mladšiemu bračekovi do postele a normálne ho začala škrtiť zatiaľ čo spinkal.

Takže to nie je až tak nemožné, ako by sa mohlo na prvý pohľad ,prečítanie, zdať.

TAkéto drabble si nechám líbit. :)

Wau.
Pěkně morbidní, líbí se mi konečné rozřešení, které mě mile překvapilo (to víš, potrpím si na 'neobvyklé' konce). Takovou ségru bych rozhodně nechtěla, abych pravdu řekla. :D
Je to fakt super, rozhodně lepší než tucty jiných drabblů, tohle má hlavu a patu, rozhodně pokračuj, protože tohle bych četla klidně pořád. :)
Emm.

Přidat komentář:

Nick:

Text: