Mamince • OurStories.cz ~ naše povídky

Mých posledních dvě stě slov patří a vždy bude patřit jen a jen mamince...

26.08.2014 (17:00) • Henley • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1312×

Mamince

Milá maminko,

píši ti poslední dopis, neboť předpokládám, že další už napsat nestihnu. Nevím, zda ti vůbec některý z mých předešlých dopisů přišel. Píši ti tedy z posledních sil, cítím se vyčerpaná. Nepřestávám doufat, že mé dopisy si budeš moci přečíst. Ale přes všechno ti neříkám sbohem. Vím, že už není skoro žádná naděje, ale stále jsem tu. Stále věřím a doufám, že přežiji. Že přijde konec této nesmyslné války, že brzy přestane. Každý den zde může být mým posledním, ale já se stále modlím. Má smrt nic nezmění, tak jako tahle válka. Umřu v zapomnění, je tu jen zbytečné zabíjení. Dřív jsem se chtěla vdát, mít děti a krásný dům. Tomu, koho jsem chtěla, už jsem to ale nestihla říct. Místo toho jsem na místě konce. Zde končí vše. Není těžké se sem dostat, ale nic se nedostane ven. Ani já. Vím to. Každý den na to myslím. Proč mám tenhle život, když má skončit tak zbytečně? Tolik věcí jsem ještě chtěla. Chtěla bych ještě jednou usnout ve tvém náručí. Chtěla bych tě ještě jednou pohladit po vlasech a říct: „To nic, všechno bude v pořádku.“ Ale už to nestihnu.

To je můj poslední dopis z koncentračního tábora.

Autor: Henley (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble