OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Kdo je srab?

Přiznej si to. Buď na to odvahu máš, nebo ne.

09.06.2014 (10:00) • Ronnie • Povídky » Drabble • komentováno 9× • zobrazeno 1577×

Ona už o něj neměla zájem. Podrazil ji, když jí nasliboval hory doly a pak ji poslal do prdele. Když nás seznámila, věděla jsem o něm, že je to prvotřídní debil. Na sračky v jednom kuse. A když byl střízlivý, šlo mu jen o jedno. Zašukat si. No a? Já už v té době dávno panna nebyla a on byl i přes to všechno vážně kus.

Seděli jsme opření o plot venkovní zahrádky jednoho z největších pajzlů, co u nás jsou. Ani nevím, o co tam šlo. K. seděl mezi námi. Ten druhý kluk si přisedl naproti němu. Vím, o co šlo. K. je prostě hajzl a byl střízlivý. Přemlouval nás obě, ať k němu jdeme. Odmítaly jsme. Skončilo by to sexem a podrazem z jeho strany. Ale já měla ty fotky. Kdyby se dostaly ven, vyhodili by ho z práce a trvalo by, než by našel něco dalšího.

K. se naklonil k tomu druhému. Věděla jsem, kam to směřuje. Ti dva ale neměli odvahu. Byli to srabi, co by se v životě nepolíbili. Ale my ne. Každá holka je tak trochu bi. To mi vtloukal už můj ex. Naklonila se ke mně a políbila mě. Věděla jsem, že v tu chvíli bylo něco jinak. Něco ve mně se změnilo.

Odtrhla se usmála se. Nedokázala jsem si to připustit, že by se mi to mohlo líbit. Nemohla jsem být na holky. Ti dva se na nás dívali, jako by něco takového viděli poprvé v životě. Byla jsem jako opařená, ale oni to nesměli vidět.

Přijelo auto a K. zopakoval své pozvání. Nastoupil do auta. Hleděla jsem před sebe. Věděla jsem, že si musím dokázat, že jsem stále ta samá holka. Že stále mám zájem o muže. Zvedla jsem se ze silnice.

„Počkejte, jedu s tebou, K.." Zabouchla jsem dveře auta.

 

---

K. - prostě takové krycí jméno...

Částečně inspirováno skutečnou událostí i osobami.

Co je pravda a co ne? :)

Autor: Ronnie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Kdo je srab?:

Arminka: To víš, že jo. Tohle bych klidně rozepsala na tisícovku, ale takhle se mi to zdá lepší. Realističtější. Jako chvilkový cvak do ..... hlavy. Jako zápisek jedné myšlenky. Mohla bych tisíci slovy popisovat, co se stalo předtím. Mohla bych popisovat kamarádku i K. i všechno kolem, ale k čemu? Dle mého to má prostě ústřední myšlenku kolem které se to točí. Je to jako syrové maso. Upravené by bylo jistě mnohem lepší, ale v nouzi sníš i to syrové.

P.S.: Pokud je maso dobře nakořeněné, jedné mojí tetce je jedno, že je syrové a bude jí blbě. Prostě jí to chutná. Třeba se tu taky najde taková "tetka".

Ze začátku to pro mě bylo hodně zmatené, nerozepsané, nahňácené do sebe bez kouska snahy, aspoň tak mi to přišlo. Možná bys to dokázala rozepsat víc a dotáhnout to k těm 500 a bylo by to daleko lepší. Tohle mi přijde takové sestřihané. Za formu tedy musím dát palec dolů. Líbila se mi však myšlenka, námětově je to hodně zajímavé, netypické a člověk se nad tím zamyslí. Za to palec nahoru.

Ver: Až moc! Phereniké se mi teda ale líbí víc svým významem "přinášející vítězství" než vera icona "pravý obraz" sice je to poetičtější, ale winner je winner. :D Ale kuš... to není k dílu. Kdyžtak přesun do shrnutí. ;)

Ronnie: Nu, lidská jména si nevybíráme, byť jsou často blízká naším pravým jménům, pravda, kdybych měla mít své jméno až poté, co najdu to pravé, tak nevím, jak by na mě těch 15 let volali. Každopádně, myslím, že se k nám jméno Veronika hodí. Má mnoho zajímavých významů... nemyslíš?

Miu: Popravdě jsem ráda, že tě vůbec něco zaujalo. Taktéž mě těší, že se ti to líbilo. :)
Ver: Pořád mám pocit, nevím proč, že jsi Veronika. Pořád se mi to cpe do hlavy. To jen tak na okraj.
Protistádní (ta podobnost s protistátní... :D) geny jsou moje dominanta... :D Jsem ráda, že nejsem jediná.

Tak to pak chápu.
Snažím se, někteří se však ani nesnaží. Protože to nevede zrovna k pohodlnému životu. Vím o tom své (A nejsem jediná, gen "proti stádu" v krvi jsem zdědila po otci, ale mám dojem, že co se otec pokusil sám potlačit, to se na mě podepsalo určitou mutací a následným silnějším projevem á la: "Da mihi libertatem aut mortem").
No jo, ta křesťanská společnost... však ohledně ní jsem se zmiňovala v mnoha svých článcích, protože přece jen, ovlivňují nás nezdravě mnoho.

Mě v textu asi nejvíc zaujal konec, kde měla hlavní hrdinka sama se sebou konflikt - a ještě kvůli takové věci. :3
Každopádně to bylo hezky čitelně napsané, to klobouk dolů, a udrželo si to mou plnou pozornost po celou dobu čtení. ;)

Já zas s jakýmkoliv nadšením drabble nepíšu, ale bohužel jsem nedosáhla na 500 slov a 300 jsem přesáhla jen asi osmi. Takže jsem to skrouhla a udělala z toho drabblátko.
Pokryteckost se v tom odráží určitě, protože ruku na srdce, kdo dneska není pokrytecký? Navíc fanatičtí křesťané jsou všude kolem mě a já už pár let dělám věci tak, aby se jim to moc nezamlouvalo. Hold ráda je štvu, když mi vnucují svou víru a ani se to nesnaží nijak maskovat. Ale to je zas jiná pohádka.
Jsem ráda, že se ti to líbilo natolik, aby jsi zanechala komentář.

Zajímavé drabble. Byť ty až s takovým nadšením nečtu. Ale... nevím, mám dojem, že se v tom částečně odráží pokryteckost dnešní společnosti (nebo společnosti zkažené puritánskými Křesťany). A otázka, kterou jsi použila pro název je myslím velmi vhodná. Každopádně, nehodlám nadále tady nějak více filozofovat... takže jen .

Přidat komentář:

Nick:

Text: