OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Je to za mnou...

Double drabble.
Co víc napsat? Snad jen, že vím, že se kdykoliv můžu dostat zpátky na hluboké dno, ale alespoň budu vědět, jak se mám odrazit...

17.06.2014 (13:00) • Aliska • Povídky » Drabble • komentováno 5× • zobrazeno 1070×

Hlava vztyčená, úsměv na tváři, ruce v kapsách, prošla jsem velkými skleněnými dveřmi a na chvíli se zarazila.

Stála jsem před základní školou. Základní škola… Spojení, které pro mě vzhledem k mé sociální fobii, úzkostem a šrámech na duši vždy vyvolávalo strach, bolest, odpor. A teď byla za mnou… Zakončila jsem ji samými jedničkami.

Všechny ty učitelky, které mě naschvál pomlouvaly, ředitelky, co mi ani přes deset doporučení psychologa nedaly individuální plán, mi můžou políbit prdel… Měla jsem vše absolutně bez chyby a zastavení.

Vždycky jsem měla strach se přiblížit k vrstevníkům, bála jsem se, že se zopakujte to, co jsem tehdá zažívala každý den. Ale teď jsem si prohlížela ty děti a říkala si, že mi už nemůžou ublížit. Jsem středoškolačka, jsem silná a dokážu vzdorovat každému hloupému dítěti, co si svoje sebevědomí vybíjí na někom, kdo vypadá, že mu to neumí oplatit.

Jsem volná a konečně se můžu nadechnout.

Žiju, dýchám a ustála jsem to.

Ale nikdy nezapomenu.

Nikdy nezapomenu na ty učitelky, žáky, ředitelky. Směs ubohosti, zla a nechuti, ano, přesně to byli oni všichni. Jejich jména nikdy nezapomenu.

Stejně tak nikdy nezapomenu jména těch, co mi pomohli.

A při každém setkání to pro mě budou hrdinové.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Je to za mnou...:

Alejah: Děkuju :)

Pěkně napsané a (bohužel) pravdivé. :)

Petra: Já jsem vlastně nikdy nesváděla úplný boj se spolužáky ale boj se sebou samou. Ale spolužáci pro to neměli absolutní pochopení. Čtyři roky se učím doma kvůli sociální fobii a kdykoliv jsem se pokusila nastoupit do školy, byla jsem simulant, nebo přinejmenším nikdo. A kdykoliv jsem se pokoušela žít alespoň trochu normální život, přišla učitelka a řekla: No Aleno, ty jedničky mít nebudeš, když máš ten individuální plán.
Tak jsem jim chtěla ukázat, že prostě mít jedničky budu a to ať mám nebo nemám sociální fobii, ať mám IVP nebo nemám IVP, ať mám jejich podporu, nebo ne :).
A moc děkuji za chválu. Je to po hodně dlouhé době první zveřejněný kousek :)
A teď jděte číst něco veselýho, já už se taky jdu konečně přestat utápět ve vzpomínkách :D.

... Jak to komentovat? Alespoň už je to za tebou a za drabble

tuhle situaci znám moc dobře ze svojí základky...hlavně od tzv. spolužáku... sama jsem posměch zažívala několik let od nich...a vydržela jsem to... taky bylo jen pár lidí se kterýma jsem se bavila a nejvíc jsem jim věřila a s dvěma byvalýma spolužačkama (nejlepšíma kámoškama) kamaradím do teď a jsme si vzájemnou oporou. jak jsem přišla na střední vše se změnilo...no...vše ne...ale ten kdo do mě zarejpal odpalkovala jsem se ho, konečně jsem se to naučila a to je mi 18 a jsem ve třeťáku. A to naší třídu moc nemusím ani na střední...Jen pár lidi se kterými se bavím a je mi fajn. Vážně povedený drabble!

Přidat komentář:

Nick:

Text: