OurStories.cz ~ naše povídky - Shrnutí » Povídky od Vogel

Kapitolové: Ernst

Jednodílné: Vodník | Nehmotný protihráč | Sejdeme se přece v nebi... | Šachová partie | Virginia

Kresby: Edgar Allan Poe | Nothing burns like the cold | Kresby jeleni | Slavík a růže | Sobecký obr

03.07.2012 (12:14) • Vogel • Shrnutí • komentováno 71× • zobrazeno 7219×

     Ernst

      Příběh o chlapci, dívce a mrtvé dívce. Celkem jednoduchý. Až na to, že ten chlapec je upír, dívka celkem provokatér a mrtvá dívka je... mrtvá. 

Což nemáš soucit?
vrať se mi zpět,
abych zas procit,
abych zas vzlét - (A. S. Puškin) 

Minulost:     Ernst vyrůstal s otcem pohybujícím se ve vyšších SS kruzích. Nacistická ideologie je v Německu zažraná jako mor a pro šestnáctileté dítě je v té době téměř nemožné najít alternativní názor - přesto ho Ernst nachází po seznámení s dívkou Kateřinou. Její rodiče, Češi, pracují v Berlíně "proti". Ve chvíli, kdy osud jejích rodičů zpečetí Ernstův vlastní otec tím, že ho pošle do nedalekého koncentračního tábora, je Ernst už rozhodnutý naplno... 
   Po Kateřině jdou nyní také a Ernst skončí na gestapu, odkud začíná prolog...
V přítomnosti se Ernst seznamuje s dívkou Sylviou, která je unešena z normálního světa do "upírského sídla" - jojo pozůstatky Volturiových - a odtud se začíná rozvíjet celý ten zpropadený příběh od nenávisti až k - nechte se překvapit.

Prolog
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola 
4. kapitola
5. kapitola
... 

________________________________________________________

      Nehmotný protihráč

Es regnet. Was für ein Wunder.
Alles ist nass und sauber.
Was für ein Wunder dieses Leben,
wie der Regen in deinen Augen.      

      Píše se rok 1892. Je deštivý květnový den, Berlínské ulice se lesknou mokrem a zdaleka se nedá říci, že by se mělo přihodit něco neobvyklého. Jakých chyb je však člověk schopen se dopustit!

     část první - část druhá - část třetí 

___________________________________________________________________

      Virginia

    Krátký příběh inspirovaný Edgarem A. Poem a jeho manželkou Virginií E. Clemm. Psáno v době, kdy mé Poe studium nabývalo vrcholu. Příběh vypráví o jednom říjnovém večeru, kdy bída ustoupí před hloubkou citu a vášní --

 ___________________________________________________________________

      Šachová partie

    Povídka, jejíž děj se odehrává někde v Evropě ve 30. letech. Večírek. Společnost se baví, jen v koutě stojí osamělá žena se sklínkou v ruce. Když se pak ozve, zda by si s ní někdo nezhrál šachy, přihlásí se k ní muž, jehož tvář je jí nějak povědomá...

 ___________________________________________________________________

     Sejdeme se přece v nebi...

    Krátká povídka o jedné tmavé vánoční noci. Vánoční čas, kdy blízcí jsou si ještě bližší... Meluzína škvírou pod oknem hraje melodii Mozartova Rekviem a zanedlouho osamělá duše nebude sama. Nebo spíš naopak?

________________________________________________________

 

    Vodník

    Další krátká povídka, kraj se utápí v noci, jen horizont hraje berlínskou modří. Zima si pomalu zotročuje přírodu, už přituhlo. Odloučení od lidského světa. Vodník.

 

 

 

 

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Shrnutí



Sdílet

Diskuse pro článek Povídky od Vogel:

Indiánský bůh, muhaha
Mě by to taky bavilo, kdybych nebyla tak strašně líná. -.-
Jakou máš nejoblíbenější knížku?
Děkuji. Už jen zítra a máme prodlouženej víkeeend ~

Maky21: Kdo to je Manitou?
Jé, čtenářský deník... My jsme si ho museli vést na základce a vydrželo mi to až do teď :D. Vždycky se těším, jak si zapíšu novou knížku, co jsem si přečetla a tak.
Malé víly k uchu . Tobě taky!

Soused chudák není. Kdybys slyšela to, co já v noci.. Chrápe. Strašně, nehorázně moc . Tak ale to je diskriminace mého vědomí. Asi na tebe pošlu Manitoua .
Možná normálně, možná nenormálně, na tom nesejde .
Ne, dnešek nebyl. Ale konec týdne bude. Máme totiž přečíst čtyři knížky a zapsat si je do čtenářáku. Měli jsme na to sice celý prázdniny, ale to nikdo nečetla teď nám bylo oznámeno, že na konci týdne to má být...
To je záchvat schválnosti. Ten je nejhorší, zmetek jeden -.-
Děkuji. Tobě taky hezký zítřek a k uchu malé víly, které ti budou našeptávat v nelehkých situacích

Maky21: Chudák soused . Ale jo, musí to být dobrý... A jak moc denně hraješ?
On to není ani tak výkres, jako spíš plátno - nu, ale raději neukážu .
Ty jsi normálně vtipálek, fakt jsi mě rozesmála . Achjo.
Tak doufám, že dnešek nebyl tak hroznej (já včera celý odpoledne - no, s určitýma... přestávkama :D:D dělala prezentaci do školy - a samozřejmě nechala všechno doma, haha.) - jo a taky hezkej zítřek, když už jsme u toho :D.

Nevyplácí, ale je z toho dobrej pocit . Já mám klavír elektrický (né jakože klávesy, ale normální klavír, akorát do zásuvky :D) a jsem úplně spokojená, protože se dá ztlumit a z toho důvodu můžu hrát i brzo ráno (Fajn, kdo by hrál brzo ráno, když může spát? ) anebo večer. To hned první den, kdy jsem hrála na violoncello, mi přišel naštvaný a velice výhružný dopis od pana souseda, že ho to ruší. A to jsem nehrála ani ráno, ani večer . Tak jsem tedy druhý den, aby se neřeklo, dala klavír na plný pecky a pak jsem taky hrála na cello a nakonec zpívala . Další dopis mi už nedošel .
Jů, ukaž výkres :D. Učebnice jsou strašné svině :D. Vždycky, když je otevřeš, chce se ti spát. Asi jsou nastříkané spacím práškem, nebo co
Taky si to zítra užij :D

Maky21: Tak tašku házím do kouta bez dalšího pohledu každý den. (I když se to vůbec nevyplácí...) A jinak, je hezké, že hraješ! Na klavír jsem chtěla vždycky hrát, háček byl jen v tom, že žádný klavír jsme nikdy nevlastnili a kupovat nový raději nee . Takže ne, nehraju, i když jsem hrála na altovou flétnu (a nijak mě to ani nebavilo - spíš jen stres z hodin).
První týden školy jsem si hodila tedy tašku do kouta a zasedala za jeden rozdělaný výkres, ten je už hotový - druhý týden jsem chyběla ve škole a ten minulý jsem zasedala právě za tuhle povídku . To byly hezké chvíle... Vždycky jsem se hrozně těšila domů :D:D. Ale teď asi už budu muset zasedat za učebnice . Eheh.
Ne, fialový taky ne, ale tvé hádání je roztomilé :D.
Tak příjemný zítřek :).

To ano, škola je nehoráznej upír. Pro inspiraci si já osobně chodím do hudebky. A nejlepší je, když příjdeš do školy, hodit tašku do kouta, ani se na ní nepodívat a sednout si ke klavíru, nebo prostě k nějakýmu nástroji a hrát. To ta inspirace pomalu přileze zpátky a můžeš psát dál . Hraješ na něco?
Fialovej trol se zelenejma ušima tam nebude? Že on bude zelenej s fialovýma ušima?

Maky21: Většinou ano, to je pravda :D. Jinak ohledně toho času, ne že bych úplně strádala volnou chvíli - ale problém je v tom, že škola mi připomíná nějakýho opravdu hnusnýho upíra, co saje inspiraci... :D Takže i když přijdu domů a neučím se, většinou už ani nemám chuť na nic (to zní fakt apokalypticky... a taky je to bohužel pravda).
Aaa fialovej trol se zelenýma ušima se tam neobjeví, to je zatím jediný, co ti můžu s jistotou říci .

Ostatně zájem jako takový potěší vždycky, že?
Fajn, fajn, skvělé. Já tě chápu, taky teď nemám moc ščasu, jako blbec jsem si napařila strašně moc kroužků a už začínám nestíhat . Ale! Budu vyhlížet a čekat a čekat, dokud se tu neobjeví

Opravdu? Nejsem daleko? Takže tobude fialovej trol se zelenejma ušima?

Maky, tvůj zájem mě vážně těší .
Povídku mám vlastně už zcela napsanou, takže mi zbývá dořešit pár maličkostí a postupně sem přidám i další části... Chci to jen udělat s nějakým odstupem, protože mám pocit, že teď delší dobu nebudu mít ke psaní moc času. Takže během týdne sem přidám i teda pokračování .
A tvoje přemýšlení je vážně roztomilý! A náhodou, nejsi vůbec na špatné cestě mimochodem .

Přidat komentář:

Nick:

Text: